Konflikt na Blízkém východě: Je zdrženlivá reakce trhů na místě?

Gerhard Winzer

Konflikt mezi Izraelem a Íránem trvá od minulého pátku. Podle dosavadní reakce trhů se očekává, že zůstane omezený. Například cena ropy vzrostla jen mírně: od čtvrtka do pondělí ze 69 na 79 amerických dolarů za barel. Otázkou je, zda je vývoj na trhu příliš lhostejný, nebo přiměřený vzhledem k rizikům. V posledních desetiletích se totiž zvýšené geopolitické rizikové prémie (tedy nižší ceny akcií, vyšší ceny dluhopisů a vyšší úrokové rozdíly) na trzích dlouho neudržely. Bude to tentokrát jiné?

Jednání zatím nebyla úspěšná

Izrael si dal za cíl odstranit existenční hrozbu, kterou představuje íránský jaderný program. V zásadě existují tři způsoby, jak toho dosáhnout:

• jednání se stávající vládou,
• vojenský zásah,
• změna režimu a následná jednání.

Izrael zjevně dospěl k závěru, že první možnost už není reálná. Stále častěji se objevovaly náznaky, že Írán je blízko k výrobě štěpného materiálu v kvalitě potřebné pro jaderné zbraně. Mohou však existovat i další důvody (vnitropolitické tlaky, oslabení íránských milicí v okolí Izraele).

Vojenské řešení

V noci z 12. na 13. června zahájil Izrael bombardování jaderných zařízení, základen pro odpalování raket, vojenských stanovišť a likvidaci vysoce postavených vojenských představitelů a vědců. Celá akce naznačuje promyšlený plán. Izrael totiž podle všeho téměř dosáhl vzdušné převahy. Írán reagoval raketovými a dronovými útoky na izraelské území. Otázkou je, jak dlouho to může pokračovat.

Podle analytiků Izrael nemůže Írán porazit. Dokonce i úplné zničení jaderného programu je považováno za nepravděpodobné. Cílem je tedy oslabit schopnost Íránu v blízké budoucnosti vyrobit a odpálit jaderné bomby. Analytici odhadují, že potrvá minimálně dva týdny, než bude možné pozorovat nějaké oslabení íránského jaderného programu. Podle dostupných zpráv byla zatím zasažena přibližně třetina programu. Problém však představují zařízení hluboko pod zemí, například ve Fordo. Není jasné, zda k jejich zničení stačí těžké bomby, jako je americká Massive Ordnance Penetrator (MOP). Délka vzájemného ostřelování navíc závisí i na zásobách munice. Izrael se snaží zlikvidovat íránské odpalovací zařízení dříve, než mu dojdou zásoby přepadových střel.

Neúspěch

Co se stane, pokud útok selže – tedy pokud nebude íránský jaderný program dostatečně oslaben? Možný je návrat k jednacímu stolu, ale vzhledem k motivaci Izraele k útoku se to jeví jako nereálné. Navíc íránské vedení potřebuje jaderný program jako (životní) pojistku. Nyní bude Írán pravděpodobně ještě více motivován urychlit vývoj svého jaderného programu co nejdříve.

Změna režimu

I proto se zvažuje i třetí možnost – změna režimu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu prohlásil, že jeho ozbrojené síly udělají „to, co je třeba“ proti íránskému vedení. Změna režimu by podle něj mohla být „zcela jistě výsledkem“ izraelských útoků na Islámskou republiku. Pokud by taková změna skutečně nastala, hrozí riziko rozpadu státu (tzv. „failed state“), roztříštění na jednotlivé frakce a nevládnutelnosti. Takový vývoj by mohl destabilizovat celý region.

Lepším výsledkem by pravděpodobně byla vojenská vláda ochotná přistoupit na věrohodná jednání s Izraelem o ukončení íránského jaderného programu. Liberální, prozápadní forma vlády je však spíše nereálná.

Ropná infrastruktura

Protože se konflikt do značné míry točí kolem přímého či nepřímého odstranění současného íránského režimu, zvyšuje se riziko eskalace, která by mohla zasáhnout ropnou infrastrukturu na Blízkém východě. Írán by mohl zaútočit na ropná zařízení v sousedních arabských zemích nebo se pokusit uzavřít Hormuzský průliv. Tímto průlivem denně proplouvá přibližně 17 milionů barelů ropy, což odpovídá asi 20 až 30 procentům celosvětové spotřeby ropy. Průliv je nejdůležitější lodní trasou pro vývoz ropy a je považován za klíčové úzké hrdlo v jejím tranzitu.

Zapojení USA

Spojené státy zdůrazňují, že se na útoku proti Íránu nepodílely. Pokud by se však supervelmoc USA nakonec do bojů zapojila (např. kvůli ochraně ropných zařízení nebo útoku na jaderné objekty), konflikt by přešel na novou úroveň. V takovém případě by mohly nastat známé „nechtěné důsledky“ – globální teroristické útoky, vznik nových aliancí, kolaps Íránu do podoby nefunkčního státu apod.

Íránské riziko tak přidalo na trzích nový faktor nejistoty. Jako by nestačila neortodoxní politika USA. Klidná reakce trhu na útok proti Íránu se zatím jeví jako oprávněná – pokud se konflikt mezi Izraelem a Íránem nevyhrotí. Pokud by ale došlo k eskalaci (zničení ropných zařízení mimo Írán, uzavření Hormuzského průlivu, zapojení USA), mohly by ceny ropy prudce vzrůst. V takovém případě by vzrostla pravděpodobnost recese (negativní pro akcie, pozitivní pro dluhopisy). Teprve pokud by růst cen ropy byl trvalý (jako v 70. letech), objevily by se obavy z vleklé stagflace (negativní pro akcie i dluhopisy zároveň). Zatím však trhy zůstávají klidné.