Aktuálně z trhů: Všechny oči upřeny na Blízký východ

Zdá se, že Donald Trump – který se ještě donedávna rád prezentoval jako „prezident míru“ – si našel zalíbení ve válce. Už v lednu vyvolal mezinárodní rozruch svržením Nicoláse Madura ve Venezuele a nelze se ubránit dojmu, že právě Venezuela posloužila jako určitý vzor pro operaci „Epic Fury“ v Íránu. O šest týdnů později je však zřejmé, že mise zdaleka neprobíhá podle plánu a spíše připomíná „epické selhání“.

Změna režimu v Íránu se nepodařila, a přestože aliance USA a Izraele způsobila značné škody na vojenské infrastruktuře, stovky íránských dronů a raket směřovaly až do poslední chvíle denně na Izrael a státy Perského zálivu.

Íránský režim se na tento scénář připravoval desítky let a současný vývoj konfliktu naznačuje, že jeho strategie funguje. Zejména rozšíření eskalace na celý region a uzavření Hormuzského průlivu vyvíjejí maximální tlak a způsobují co největší ekonomické škody. Naopak USA působí týden od týdne více nekoordinovaně a poslední výroky Donalda Trumpa naznačují spíše snahu o „zachování tváře“ při případném stažení, i bez reálného úspěchu. Dlouhý, a především nákladný konflikt je ve Spojených státech nepopulární a dále by snížil Trumpovy šance v podzimních “midterm” volbách. Příměří oznámené na začátku týdne je každopádně krok správným směrem, i když jednání zatím nepřinesla zásadní posun.

Ceny energií jako zátěž

Bez ohledu na další průběh konfliktu či jeho délku je zřejmé, že vyšší ceny energií budou zatěžovat globální ekonomiku. Klíčovou otázkou však zůstává délka a intenzita energetického šoku. OECD minulý týden jako první multilaterální instituce zveřejnila hodnocení dopadů a očekává, že globální růst zůstane na relativně odolné úrovni kolem 2,9 %.

Dopad je tedy zatím tlumící, nikoliv recesní. Často zmiňovaná srovnání s ropnými krizemi 70. let nejsou zcela přesná – například závislost ekonomického růstu USA na ropě v posledních desetiletích výrazně poklesla díky vyšší energetické soběstačnosti
a strukturálním změnám ekonomiky.

Po očištění o inflaci by cena ropy musela výrazně dále vzrůst, aby dosáhla úrovní srovnatelných s minulými energetickými krizemi. To však nic nemění na tom, že v dlouhodobém horizontu vyšší ceny energií pravděpodobně zvýší riziko výrazného zpomalení ekonomického růstu, což by mohlo vést ke stagflaci nebo v extrémním případě až k recesi. Stačí rychlý pohled na ceny pohonných hmot, aby bylo zřejmé, že je jen otázkou času, než se zhorší i spotřebitelská důvěra.

Kromě přímého růstu cen energií je nutné pečlivě sledovat i sekundární dopady. Ceny komodit již plošně rostou a konflikt bude mít negativní vliv i na ceny potravin. Obzvlášť zasažen je sektor hnojiv – jednak je jejich výroba silně závislá na zemním plynu, jednak přibližně třetina globálního exportu hnojiv prochází Hormuzským průlivem.

První data již ukazují bezprostřední dopady na inflaci v březnu – například index spotřebitelských cen v Německu nedávno vzrostl z 2,0 % v únoru na 2,8 %.

Centrální banky opět mezi mlýnskými kameny

Současný růst inflace znovu připomíná rok 2022. Tehdy válka na Ukrajině rovněž vyvolala energetický šok a inflační vlnu, na kterou centrální banky reagovaly příliš pozdě výrazným zvýšením úrokových sazeb. Toto srovnání však není zcela přesné, protože tehdejší inflační dynamika byla výrazně ovlivněna pandemickými opatřeními a centrální banky tehdy vycházely z úplně jiné úrovně úrokových sazeb.

Přesto je současná situace pro centrální banky – a tím i pro kapitálové trhy – velmi nepříjemná. Scénář měnového uvolňování, který byl na začátku roku jasně komunikován (tedy stabilní či klesající sazby), byl trhy rychle přeceněn. Místo původně očekávané stagnace sazeb v Evropě nyní trhy počítají minimálně se dvěma zvýšeními sazeb do konce roku – podobně jako v USA, kde byla nedávno z tržních očekávání vymazána dvě plánovaná snížení sazeb.

Centrální bankéři tak opět čelí dilematu, kdy boj proti inflaci prostřednictvím vyšších úrokových sazeb zároveň zatěžuje ekonomiku. Přestože trhy očekávají, že centrální banky upřednostní boj s inflací, není překvapivé, že jak Fed v USA, tak ECB zatím „vyčkávají“. Klíčovou roli zde bude hrát délka konfliktu a přístup založený na datech ponechává jen malý prostor pro rychlý obrat měnové politiky o 180 stupňů.

Stává se private credit problémem?

Konflikt na Blízkém východě v posledních týdnech dominoval médiím. Mimo hlavní pozornost se však paralelně objevilo další téma, které by mohlo představovat významné riziko pro finanční trhy – private credit.

Jedná se o trh s objemem přibližně 2 biliony USD, který se v posledních letech rozvinul mimo tradiční a obvykle přísně regulovaný finanční systém. Tyto fondy a společnosti
v minulosti stále více financovaly technologické a softwarové firmy, jejichž obchodní modely se nyní dostávají pod tlak v důsledku disruptivního vlivu umělé inteligence.
V důsledku obav z potenciálně nesplácených úvěrů čelila řada známých poskytovatelů v posledním čtvrtletí vysokým požadavkům klientů na zpětné odkupy. Ty však kvůli omezené likviditě není možné uspokojit – nebo jen částečně. Prostřednictvím tzv. „gatingu“ (omezení výplat) mají poskytovatelé obvykle dostatečné nástroje k udržení stability fondů.

Přesto přetrvávají obavy z širšího přelévání rizik, a to i do tradičního bankovního sektoru. Vzhledem k omezené transparentnosti a regulaci lze předpokládat, že tento segment zůstane pod tlakem, i když stávající rizika se kvůli dlouhodobé povaze kapitálových struktur zatím nejeví jako systémová.

Bláznivý svět

Ačkoli se externí šoky staly v poslední době na kapitálových trzích běžným jevem, nervy investorů jsou opět vystaveny zkoušce. Zejména když prezident Spojených států vede diplomatická jednání prostřednictvím sociálních sítí a téměř každou hodinu vyvolává nové napětí, je volatilita trhu nevyhnutelná. Trumpova hrozba genocidou představuje absolutní morální dno a zároveň ukazuje, že nejnebezpečnější světový lídr se aktuálně nenachází v Moskvě, Pekingu ani Teheránu, ale ve Washingtonu. Jako již mnohokrát
v minulosti se však může jednat o další neortodoxní vyjednávací taktiku, která zpětně opět zafungovala. Příměří, a především okamžité znovuotevření Hormuzského průlivu totiž vyvolaly výrazný růst akciových trhů a posilují naděje na brzké ukončení konfliktu.